Appenzellský salašnický pes
Je to neobyčejně aktivní a vytrvalý pes. V žádném případě nemůže být zavřený celé dny v bytě nebo na zahradě bez dlouhých procházek nebo aktivního sportování. Je nejen energický, ale také činorodý a poměrně rychle se učí. Pracuje velmi rád a miluje nezávazné hry. Také rád plave a s nadšením uvítá běhání vedle kola. Je to svérázný, ale příjemný společník, s přátelsky prohnaným výrazem a chováním. Jeho nátura by se dala shrnout i do výrazu: "drsný, drzý a tak trochu rozpustilý buran".
Appenzell nutně potřebuje ve štěněčím a mladém věku řádnou a velmi častou socializaci. K té musí patřit nejen vyhledávání rušného prostředí a častý kontakt s domácími zvířaty, zejména kočkami, drobnými hospodářskými zvířaty a psy, ale i častý kontakt s lidmi. Pokud bude vyrůstat mimo rušnou civilizaci bez kontaktu s okolním světem, "zdivočí" a jeho jinak veselá a poměrně bezproblémová povaha bude nadobro zničená.
Přesto ani častý kontakt s cizími lidmi z něj neudělá vyloženě kamarádského psa. V dospělosti se bude chovat nedůvěřivě a bude vázaný jen na svou rodinu. Jeho nedůvěřivost k cizím je silnější než u ostatních švýcarských salašnických psů. Cizí člověk je pro něj cizí, i když se jedná o častého a milého návštěvníka jeho rodiny. Spíše jen výjimečně je k lidem vyloženě přátelský.
Jelikož je plný nekonečné energie, nehodí se do každé rodiny. Oproti entlebušskému salašníkovi dá přednost méně hlučné a méně početné rodině, kde se však najde alespoň jedna spřízněná duše, která se bude o jeho sportovní vyžití starat.
Svou rodinu doslova miluje, ale většinou přilne pouze k jedné osobě. Je šťastný, když může být v těsné blízkosti svého pána, ke kterému jej váže neobyčejně silné pouto. Někdy si i doslova vynucuje pozornost a mazlení. Stále se stará, zda je rodina pohromadě. Je pro něj velmi stresující, "rozprskne-li" se celá rodinka po lese při sběru lesních plodin. Právě velmi silná citová vazba na rodinu je pro příznivce tohoto plemene fascinující.
Ač má své kouzlo a je velice chytrý, jeho exteriér je příliš obyčejný, než aby upoutal širší veřejnost. Jeho povaha je poněkud zvláštní. Dlužno podotknout, že zejména pro jeho činorodost ne každý v něm najde zalíbení. Přesto právě "voříškovatost" a nevšednost povahy mu zaručuje stálý, i když poměrně malý okruh obdivovatelů.
Pro svůj temperament a důvtip potřebuje důslednou, vyrovnanou a trpělivou výchovu, ale bez drezúry a přílišného křiku. Často bývá poměrně dominantní a chyby ve výchově a ve výcviku jen tak jednoduše svému páníčkovi neodpustí. Což potvrzuje jeho velkou vnímavost. Není žádný tichošlápek a co se popohánění dobytka a dalších zvířat týče, je většinou velice samostatný, tedy nevyčkává na povel, ale sám ihned reaguje. V práci je ho těžké krotit. Je horlivý a stále si hledá nějakou práci. Je jedním slovem workoholik. Bydlí-li však na statku, kde je mu svěřeno ranní a večerní shánění stáda, hlídání a navíc i občasná výpomoc při tahání vozíků, případně dětských saní, nepotřebuje žádné další "sportovní vyžití".
Jeho původním posláním je shánění dobytka, u čehož oproti ovčáckým plemenům ustavičně štěká. Tohoto, u něj silně vyvinutého honáckého instinktu, využívá bez povelu vždy, když se naskytne příhodná situace. Odhaduje se, že asi 90 % appenzellů má pro shánění a pohánění dobytka vlohy bez výcviku.
Pokud vyrůstá mezi domácími zvířaty, nebo alespoň je s nimi v častém kontaktu, poměrně snadno se naučí mezi nimi správně chovat. Avšak je nutné mít stále na paměti, že pohánění dobytka "je v něm". Do zadních končetin neštípe dobytek s úmyslem ublížit, ale popohnat. Tedy - chce pracovat.
Velice rád aportuje, což je možné využít při různých hrách a sportech, jako např. ve Flyballu. Výborný je na překážkové dráze - v agility. Je velice mrštný, rychlý a jeho životním krédem je soustavný pohyb. Jistě by uspěl v každém rychlostním sportu. Pohyb evidentně miluje. Hodí se však také pro záchranářský výcvik. Někteří jedinci se dají vycvičit i k všestrannému výcviku sportovní kynologie (stopa, poslušnost, obrana). Ovšem největším oříškem je výcvik obrany. Může se najít jedinec, který při trpělivém a vhodně zvoleném systému výcviku dosáhne velmi dobrých výsledků. Přesto appenzell není typickým plemenem pro tento druh výcviku.
Při hlídání poměrně hodně štěká, je odvážný, sebevědomý a působí agresivně. Ale ve většině případech zůstane pouze u vyhrožování. Vyhýbá se přímé konfrontaci. Jeho "útok" není tak nekompromisní a tvrdý, jak by se na první pohled zdálo. Nemá vyloženě snahu "kousat a trhat", avšak díky štípancům nadělá nezvané osobě jistě spoustu modřin. Nikdy mu nic neunikne. Je velice ostražitý a působí, jakoby nikdy nespal. Je to doslova neelektronický alarm. To vše z něj činí ideálního psa do dvojice s nějakým klidným ale nekompromisním strážným plemenem při hlídání objektu apod., který mu zároveň bude tolerovat jeho výstřelky a dotírání.
Appenzell tedy může žít ve smečce psů, avšak to má hodně "ale". V žádném případě se nehodí ke stejně "výbušným a temperamentním" plemenům (např.teriérům, pinčům, některým ovčákům), jako je on sám. Z toho také vyplývá, že pořídit si pár či přímo smečku appenzellských psů, to je hotová "výbušná směs" a zkouška vašich pevných nervů. Nadělají se totiž spolu spoustu lotrovin a je jich všude plno. Jejich souhra - to je jen pro otrlé a tak trochu i velmi tolerantní majitele.
Nezdráhá se prohánět divokou zvěř. O to horší nastane situace, rozběhne-li se za ní s jiným psem. Většina appenzellů nemá sklony opustit samostatně své teritorium, ale přesto se najdou i jedinci, kteří mají touhu čas od času proklouznout pootevřenou brankou či malou dírou v plotě a poohlédnout se po zábavě v lese či na louce.